NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S týmto birminghamským (to už ani nie je náhoda) chlievom som prvýkrát mal tú česť tak pred troma rokmi, keď ma jeho názov upútal na súpiske vtedy aktuálneho ročníka OEF. „Spewings From A Selfish Nation“ nebol zlý album, taký blackmetalovo ladený grind/crustový záchvat zúrivosti, ktorý ale niekoľkokrát prefučal zvukovodmi a potom zapadol medzi väčšinu ostatných vypočutých vecí. Na kapelu (v štúdiu vlastne len dvojčlenný projekt) som pozabudol až donedávna. Ale pri zmienke o tohtoročnom, v poradí treťom albume mi svitlo, že Misery (inak Paul Kenney), hudba, a Drunk (doma Duncan Wilkins) sú, prípadne boli členmi živej zostavy ANAAL NATHRAKH. Rozhodol som sa teda vyskúšať aj nový album, pomenovaný veľmi stručne „3“.
Popri už spomínanej britskej veličine patria do zoznamu spolkov, v ktorých obaja zúčastnení fungujú, napríklad aj tu pomerne solídne oslávení MISTRESS alebo zánovní, stoner/doommetaloví KROH. Súčasnú živú zostavu dopĺňajú Dave Cunt na base (ako V.I.T.R.I.O.L. je známy v ANAAL NATHRAKH), St.Evil (AN, DETRIMENTUM) na bicích a na gitare Ventnor, ktorý má za sebou skúsenosti so živým koncertovaním hádajte s kým? Tiež s ANAAL NATHRAKH. Mám taký pocit, že toto úzke a komplikované personálne prepojenie sa na vývoji FUKPIG tak trochu prejavilo, hoci zámer robiť neortodoxný, zato krutý rachot mali spoločný ešte predtým, než sa oba projekty začali dávať dokopy v záujme živého koncertovania jedného i druhého.
FUKPIG rozhodne nie sú nejakým „B-tímom ANAAL NATHRAKH“, na to sú príliš dobrí a príliš iní. AN možno znejú mohutnejšie, profesionálnejšie, „umeleckejšie“ a v porovnaní s vlastnými začiatkami dnes už priam uhladene. FUKPIG sú zase živelní, chaotickí a v prvom rade punkovo vulgárni, agresívni, barbarskí a nihilistickí. Sami svoj štýl nazývajú „necropunk“ a niečo na tom bude, v porovnaní s postkastrofickou, zahnívajúcou atmosférou týchto šestnástich surových odrhovačiek je to, čo poznáme ako punk, len taká školská besiedka. A to nemám na mysli jeho spotrebnú a v podstate neškodnú formu (tu si predstavte napríklad slovenskú kapelu, ktorá si za koncert vypýta niekoľko sto euro). Skrátka aj agresívny, drsný, špinavý punk, prípadne crust je v porovnaní s FUKPIG len taká pohodová veselá hudba. Tieto v priemere dvojminútové náklepy kombinujú grind core, crust a barbarsky hrané (black)metalové harmónie s hrubými punkovými odrhovačkami a celok vyznieva zlostne a zhubne. Nálada nahrávky je v podstate pochmúrna, hlavne vďaka mnohým pohrebno-éterickým klávesovým podmazom, v ktorých sa FUKPIG blížia tomu obskúrnejšiemu black metalu 1. polovice 90. rokov. Inak je to hlavne o zúrivosti a nepríčetnom mlátení okolo seba, skrátka ak by tie skladby mohli, tak vylezú z reprákov a rozsekajú vás na mulč do záhradky. Korunuje to besniaci, nadávajúci sípavý a škrípavý Drunkov rev, v ktorom asi viac ako dve dosť podobné polohy nevypozorujete, ale na to, aby táto zhovadilosť bola chytľavá a úprimne vyznievajúca, to úplne stačí.
Zvukové prevedenie je pekne v undergrounde, žiadna uhladenosť, rezavé, do lebečnej kosti vŕtajúce gitary, ktoré ale vynikajú všade – tam kde režú, kde vytvárajú harmónie, a aj v sólach, a bicie v starom štýle, čo znamená, že hrajú ako bicie. Celok pôsobivo rinčí, chrastí a drví, skrátka zúrivý brechot extrémneho podzemia a vydarený zásek do diskografie.
Trochu ako ANAAL NATHRAKH na oplzlý punkový spôsob, ale hlavne svojsky znejúci kus extrému na pomedzí crustu, grindu, metalu a punku.
8 / 10
1. ...
2. Alcohol And Necropunk
3. Hack
4. Mean World
5. Democracy Reset
6. Fascist Moron
7. Unattainable Ideals
8. A Matrix Made Of Shit
9. Hope Stings Eternal
10. Archaic
11. Trogalodyte
12. Calculated Tyranny
13. Delight In The Dying Of The Light
14. In The Absence Of Your Saviour 02
15. This World Is Weakening
16. The Eulogy Of A Crushed Romantic
Bombs Of War (demo) (2012)
Fukpig/Kroh (split) (2012)
3 (2012)
Selfless/Fukpig (split) (2011)
Batcave Full Of Bastards EP (2011)
Belief Is The Death Of Intelligence (2010)
Spewings From A Selfish Nation (2009)
Nuclear Apocalypse (demo) (2003)
The Depths Of Humanity (demo) (2001)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.